Na toto téma vám mnozí snesou řadu pojednání, argumentů a studií. Podíváte-li se na to vše, pak ti z toho může jít tak jedině "hlava kolem".

Vysvětlíme Vám základní hodnoty, na níž demokracie stojí. Nebo lépe řečeno měla by stát. To že tomu tak není, není vinou demokracie ale nedemokratického systému, který je za demokracii vydáván.

 

Na obrázku je celý systém demokracie vyjádřen zcela jednoznačně..

Jak může být vyjádřen princip demokracie namalováním tří obdélníků? Každý je od toho druhého a vzájemně od sebe oddělen silnou čarou.

Demokracie je postavena na třech vzájemně oddělených pilířích. Všechny musí fungovat a všechny musí spolu spolupracovat. To, co se nesmí dít je, že by se vzájemně ovlivňovaly.

Protože tomu tak v současné době u nás není, nelze o demokracii mluvit. Je to jakási parafráze demokracie.

Proč?

Podíveme se, jak to funguje a jak by to mělo fungovat.

Pro začátek vezměme vládu a parlament a podívejme se na to oč jde.

Parlament vytváří zákony a vláda vládne. Problém je v tom, že vládne dle zákonů, které si sama vytvoří. Lépe řečeno, vytvoří je strana, která je u moci a vládne. Protože vytvořila vládu, pak i v parlamentu má navrch a tak bez problémů prosazuje svou hegemonii. Je pochopitelně jedno, zda jde o jednu stranu či tzv. koalici stran.

Tím se smazává oddělení výkonné a zákonodárné moci.

Zákony si dle libosti nemůže volit ten, kdo podle nich chce vládnout. Pak takový zákon nemá cenu ani papíru, na němž je vytištěn. Jde o hrubé zneužití moci.

Jak to má vypadat?

Zákony musí dávat dohromady skuteční odborníci na slovo vzatí a ti musí být nejenom na výši ohledně odbornosti přes právo, ale hlavně přes moudrost.

Tito lidé nemohou být spojeni ani spojováni s politickou scénou a kvalita těchto lidí musí být zcela mimořádná. Dnes je možné rozpoznat inteligenční moudrost člověka, která je zcela odlišná od IQ a v podstatě se dá říci, že s ním nemá nic společného.

Je sice možné, aby tito lidé byli voleni lidem, je ale nutné předem vyloučit z jejich středu ty, kteří toho nejsou hodni a kteří by se tam chtěli dostat pouze ze zištných důvodů, a to jak z důvodů touhy po moci tak i touhy po majetku či ovládání druhých.

Další možností je jejich jmenování a to podle kritéria IE,  IM, nebo úrovní vědomí. Jde o parametry jež ukazují emoční tedy vnitřní hodnotu jedince. Velmi zkráceně řečeno, jde o lidi s vysokým morálním kreditem, pro které je zvládnutí emoční energie a z toho plynoucí její nasměrování na vyšší stav bytí, naprostou samozřejmostí.

Připouštíme, že těchto lidí je mizivé procento. Počet lidí v jím tvořeném sněmu či parlamentu k počtu obyvatelstva země ale rovněž. Takže nemusíme mít obavu, že by snad nebyli k dispozici.

Od nich vytvořené zákony musí být chápány jako dané a neměnné. Tak jako bylo chápáno desatero, tak musí být chápáno to, co vyjde od nich. Jde o morální princip společnosti, který je nenapadnutelný.

Jedině oni mohou změnit zákon. V žádném případě a nikdy to nemůže udělat kdokoli z výkonné moci, tedy z vlády.

Je snad samozřejmé, že se nebude jednat o nepředstavitelné množství příkazů a nařízení jak žít, pracovat či obchodovat.

Zákony budou jednoduché a jasně formulované tak, aby kdokoli měl možnost se v nich orientovat.

Proto musí existovat tzv. duch zákona, kterým se vlastně přikryje jakýkoliv možný pokus o jeho obejití.

Bude na soudci, aby určil, jaký zákon se na danou kauzu vztahuje a do jaké míry je souzený člověk vinen. O tom si ale řekneme později.

Ať je vláda jakákoliv, nemůže a není oprávněna k ničemu jinému, než k tomu, že bude vládnout v rámci těchto zákonů. Jakékoliv propojení mezi vládnoucí a zákonodárnou mocí je naprosto nepřípustné, a to dokonce ani propojení nepřímé.

Veškerá branná moc státu, ve smyslu vojenské a policejní moci, musí být podřízena zákonodárné struktuře, která jí může či nemusí propůjčit k použití výkonné moci. V žádném případě jí ale nelze použít proti zákonodárné moci.

Zákonodárnou moc je nutno chápat tak, jako se chápou přírodní zákony. I ty považujeme za neměnné a jednou provždy dané. Zákon vytvořený skupinou lidí v senátu či parlamentu, či jak se to bude jmenovat, je podobně dán.

Výkonná složka, tedy vláda, ho může pouze respektovat.

Současný stav, kdy si skupina lidí dělá politiku dle svého, a vše ostatní si přizpůsobuje, je všechno možné, jen ne demokracie.

Pokud by takto byla zabezpečena demokracie v Německu, pak příchod Hitlera k moci by vůbec nepředstavoval žádný problém. Nezískal by kontrolu ani nad brannou mocí ani nad možností, jak si upravit zákony.

To samé by se stalo v Československu v roce 1948 a vlastně všude, kde došlo k převzetí moci represivní složkou.

To v tehdejší době nebylo možné zabezpečit především proto, že neexistovala možnost rozpoznání odpovědných lidí, kteří by mohli tvořit zmiňovaný zákonodárný sbor.

Všechno se vyvíjí.

Vyvíjí se i schopnost rozpoznání lidí a jejich vnitřních hodnot a to ověřitelným způsobem.

Dnes si firma, která je ve světě na špici, nevezme do svých řad kohokoliv. Pokud ten někdo by měl být v řídících složkách, které rozhodují a vedou firmu, pak dojde před jeho případným nástupem k důkladnému prověření na již zmiňované hodnoty IE a IM. To tedy znamená, že v této firmě jsou a budou lidé, kteří jsou vnitřně o mnoho výš, nežli je průměr. Toto výš, je především ona složka inteligence, která směřuje do stavu moudrého rozhodování.

Firma ano a stát ne?

Proč vlastně?

Odpověď je evidentní.

Stát zastupuje lidi. Pokud bude "hloupý", pak bude snadno manipulovatelný!!! Podívejte se na skutečnost. Na rozdělování státních zakázek, na systém řízení národního hospodářství, na přerozdělování peněz v rozpočtu a podobně.

Je na první pohled zřejmé, že tu jde o vlivy skupin, které se snaží stát využit. Moudrost rozhodování by jim v tom značně znesnadnila činnost, a proto budou mít maximální zájem na tom, aby vše zůstalo tak, jak je.

Demokracie sama o sobě je silná a odolá všem náporům. To, co se ale za demokracii vydává, k ní má asi stejně tak daleko dnes, jako v minulosti, jako za komunistů nebo fašistů. Za komunismu byl stát pojmenovaný – lidově-demokratický. Že nebyl ani lidový ani demokratický, není snad třeba připomínat.

Doba dozrává. Je třeba dotvořit demokracii tak, jak skutečně má vypadat a dát jí odpovídající sílu.

 

Zbývá nám probrat poslední složku a tou je kontrolní moc, a tedy vlastně soudnictví. Zde je snad nejvíce nepochopení.

Doba kdy byl dotyčný hodnocen systémem – oko za oko, zub za zub – patří již minulosti. To byl surový zákon lidí, jež dnes už nemohou určovat dění. I když je stále ještě mnoho těch, kdo za smrt vyžadují smrt, jde o lidi, kteří by se měli psychicky léčit. Trpí totiž komplexem strachu.

Vraťme se ale k soudnictví dneška. Podobně jako u zákonodárné složky jsme našli v přírodě odezvu v přírodních zákonech, existuje totéž u kontrolní složky. Jde o zákony karmy.

Co je, a jak působí karma, o tom by se daly napsat celé studie. My se ale zaměříme v tomto okamžiku pouze na její hlavní a rozhodující složku. Karma působí nikoliv systémem – oko za oko, zub za zub – ale zcela jinak. Vysvětlíme to na příkladu.

Představte si, že někomu ublížíte. Dejme tomu, že dotyčnému dáte řádný výprask v hospodě. Pochopitelně nezaslouženě. Pod vlivem alkoholu vidíte rudě, a tak se snadno rozohníte a karmická událost je na světě.

Jak z ní ven?

Tvrzení, že Vám musí být splaceno stejnou mincí je nesmysl. Karma není o tom, že máte dostat přesně to, co jste dali. Ona je o principu. Znamená to, že "odplatu" budete dostávat tak dlouho, dokud neporozumíte tomu, co jste způsobili, ale především dokud nevyjdete z onoho začarovaného kruhu nízkého principu. Karma je o pochopení, zažití a vtělení do sebe takového řešení, které jednou a provždy vyloučí opakování vašeho násilnického činu.

Takže se může stát, že budete neustále, znovu a znovu životem "biti" a vůbec nebudete rozumět tomu proč. To vše do doby, než Vám dojde, jak vy svým vnitřním postojem ubližujeta a neřešíte problém. V okamžiku, kdy Vám to dojde, je nutné na sobě pracovat tak, aby bylo možno vyjít nad problém.

Teprve pak se karma uzavře. Vibrace, které jste porušili, se vyrovnají a celý problém se uzavře.

Může pochopitelně nastat i jiná situace. Vše to pochopíte a zažijete ještě před tím, než na Vás má možnost dopadnout první "rána".

V tom případě ani nedopadne, nebo se vše odehraje pouze v náznaku.

Teď se vrátíme k soudnictví. Současný stav je žalostný. Pokud pominu naprosto nesmyslný, nelogický a ve své podstatě nelidský právní řád, kterým se řídí, musíme konstatovat, že způsob jeho vedení je zcela mimo princip daný nám lidem.

Kontrolní složka musí plnit svou úlohu vztaženou ke společnosti. Proto ten, kdo stane před soudem, musí být souzen z hlediska viny svých skutků a nikoliv jako msta za ně !

K tomu je pochopitelně nutné vytvořit odpovídající skupinu "soudců". Dnešní soudce je pouze úředník, který nevidí a nerozumí duši člověka. Nemá nejmenší tušení o duševních a duchovních stavech a světech a o principech v nich působících. Nechápe a nerozumí duchovním stavům člověka, a není proto ani v náznaku schopen řešení, která poskytuje příroda formou karmy.

Soudnictví se tak musí předělat zcela a jak říkali naší předkové – z gruntu !!!

Protože nejsou k dispozici v současnosti odpovídající soudci, je nutné alespoň vytvořit prostředí, které bude tento stav podporovat.

Znamená to již zmiňované zjednodušení práva na stav, kdy se kauzy nebudou hodnotit do detailu a trvat tak neskutečně dlouho, ale budou řešeny v rámci ducha zákona a v okamžiku zjištění či prokázání hlavní viny (zlodějina, úmyslné ublížení a podobně) bude řízení ukončeno vynesením rozsudku.

Protože odvolání je v drtivé většině používáno automaticky a tím zneužíváno, je nutné tomu čelit. Jak?

Např. tím, že odvolání může být pouze 1x. V případě, že je shledáno jako neoprávněné, pak musí být trest navýšen alespoň o 10 %. Pokud bude konstatováno jako oprávněné, pak musí být potrestáni soudci. Nejde pochopitelně pouze o formální trest, ale o skutečný trest ve vězení. Tímto přístupem bude zabezpečeno to, že u soudu bude skutečně probíhat soud a nikoliv fraška.

Teprve pak, až aspoň v náznaku budou splněny podmínky, v nichž zákon bude zákonem, vláda vládou a soud soudem, lze mluvit o demokracii.

Vidíte ty silné čáry mezi obdélníky?

Vidíte.

Nevidí je ale současní lidé a nechávají se balamutit nesmysly o demokracii. Přitom uvidět nutnost oddělení těchto institucí od sebe navzájem, je teprve začátek cesty k očistě, která bude ještě dlouhá. Moc dlouhá.

 

Vaše dotazy k článku můžete napsat do nového komentáře.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit