Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Ohodnocením textu nám pomůžete zjistit, nakolik jsou tyto myšlenky pro společnost důležité.

 

Soudní moc musí být mocí, která podléhá trestní odpověd­nosti, stejně jako moc výkonná. Bude provedena pouze tak, že bude mít pouze dva stupně. Základní, kde proběhne soud. Vyšší, ke kterému se lze odvolat. Stane-li se to, pak ten kdo toto odvolání vyvolá, bude v případě ne­oprávně­nosti potrestán. Odsouzený vždy zvýše­ním trestu (pohrdání soudem) a soudci prvního stupně nepodmíněným vězením (pokus o od­souzení nevinného).

No a jsme u soudní moci. To je kontrolní orgán toho, co se ve společnosti děje. Ten, kdo chce provádět jakoukoliv kontrolu čehokoliv, musí tomu, co kontroluje rozumět ve zvýšené míře.

Není možné, aby kontrola probíhala tak, že kontrolor jen zkontroluje stav věci či provedení úkonů. Taková kontrola nemá smysl a mohl by jí provádět i idiot. Kontrolní soudcovský aparát musí být, na rozdíl od dneška, postaven na skutečných odbornících, kteří rozumí životu a rozumí i tomu kam naše společnost směřuje. Tedy musí jim být nejen známa idea života, ale oni musí být schopni tuto ideu umět i žít. Jen takový soudce bude mít patřičnou vážnost a tím i jistou vznešenost, kterou tento úřad vyžaduje. Tento člověk, tedy soudce, musí být tím, kdo je ve společnosti vážen a kdo už z principu své osoby je tím, z koho vyřazuje poznání. Takový člověk je ve svém vědomí tím, kdo stojí nad ostatními a rozumí jim.

Problém může nastat v tom, že člověk, který se ujme tohoto úkolu, nebude tím, kdo tyto kritéria splňuje bezezbytku. Proto zde musí existovat mechanizmus, který zabrání tomu, aby se dal tento post zneužít.

 Soudce jako takový musí být nejen velmi vážený muž, ale musí to být člověk, který je schopen žít čestně a svědomitě a také odpovědně. Musí být prostě příkladem všech. Musí to být člověk, který vykazuje hodnoty mravnosti a moudrostí.

Tento člověk musí také svým jednáním, počínáním a celým svým životem ručit za to, že rozsudky které u soudu jsou a které on garantuje, garantuje vším čím je. Znamená to, že tento člověk nemůže být kdokoliv, musí to být skutečně člověk na úrovni.

Pokud by takový člověk měl selhat, pak nemůže nadále tento post zastávat. To je naprosto vyloučené. On musí být tím, kdo je schopen nejen rozpoznat závažnost a výši trestu, musí být i tím, kdo bude schopen rozpoznat i morální hodnoty toho kterého člověka, toho kterého jedince který stane před soudem.

To samozřejmě je jen jedna část toho co soud představuje. Druhou neméně významnou částí je i vlastní způsob soudu. U soudu musí totiž probíhat soud a ne fraška, jak je tomu dnes z velké části.

Soud musí ve věci rozhodnout.  Tak nebo onak, případně musí konstatovat, že za současných podmínek nelze dospět k rozhodnutí. To ale je vždy až to poslední co by měl soud udělat a to skutečně jen tehdy, když nelze jinak. Pokud se k tomuto problému nemůže vyjádřit jinak, nežli tak, že ho nedokáže řešit, pak je to vždy na pováženou s tím, zda soudce je dostatečně na výši.

Soud tedy musí rozhodnout. Za tímto rozhodnutím musí stát garance celého soudu a všech soudců (případně soudce).  Rozhodnutí soudu je nutné brát jako konečné a pokud bude napadeno, pak to musí být, a také bude chápáno, jako bezprecedentní čin. Ten nemůže zůstat bez odezvy, protože v napadení rozsudku je napaden celý systém.

Pokud tedy dojde k napadení rozsudku a tím k odvolání k vyšší instanci, pak ta bude brát nižší instanci soudu i toho, kdo byl souzen za stejné a stejně důležité strany. Dojde k novému soudu, který přezkoumá obvinění, která vedla k odvolání. Mohou nastat pouze dva případy. Odvolání je oprávněné nebo neoprávněné.

Pokud je oprávněné, tak to znamená, že byl chybně proveden soud. Je nutné si uvědomit, že nejde o odvolání ve smyslu výše trestu či o to, zda soud soudil ten či onen, ale o nepoměrně závažnější věc.  Jde o to, zda soud jako takový byl oprávněn rozhodnout, tak jak rozhodl, tedy zda je to, co je souzeno skutečně hodno souzení a nejde o zcela něco jiného. Tím něčím jiným může být spousta věcí od pomsty, až po pokus někoho diskreditovat a podobně. Pokud se tedy shledá, že toto odvolání je oprávněné, pak se v ten okamžik stávají z bývalých soudců obvinění. To znamená, že jsou to soudci prvního stupně, kdo se musí zodpovídat ze svých činů.

Pokud se shledá, že soud byl zaranžovaný, pak soudce (soudci) jdou natvrdo do vězení a je snad pochopitelné, že na svou profesi soudce mohou navždy zapomenout.

Opačný případ nastane v okamžiku, kdy se ukáže, že odvolání bylo neoprávněné. V tom případě jde o znevážení soudu a to nemůže být tolerováno. Pokud k odvolání došlo ze strany obžalovaného, pak se jeho trest navýší a to dle okolností. Minimum navýšení by mělo být 10 až 20%, maximum by se mohlo pohybovat v několika násobku délky jeho trestu, Záleží na okolnostech a délce trestu. U kratších trestů by navýšení mělo být daleko vyšší, nežli u dlouhodobých. Pokud se odvolá žalobce a shledá se to jako neoprávněné, pak i on musí být potrestán a toto potrestání musí být také tak zvaně natvrdo. Výše trestu opět závisí na okolnostech. Zde nemá smysl vše stanovovat do detailu. Zde se stanovují principy, podle kterých by soudnictví probíhalo. Detaily a to včetně konkrétního potrestání takového znevážení je možno stanovit kdykoliv dodatečně.

Uvedený princip soudů nevylučuje to, že nad nimi nebude ještě nějaký další soud, ve smyslu celonárodního, nebo mezinárodního soudu.  

 

Vaše dotazy, připomínky a návrhy k textu můžete napsat do nového komentáře.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit